S laskavou vděčností a 4 ženy jógy

31.03.2018

Yoga, v podobě, ve které ji dnes praktikujeme, by nebyla možná bez vizí a odhodlání těchto čtyř žen. Všechny zpochybnily koncept yogy jako tajemných výsadně mužských praktik a navždy tak změnily její tvář pro nás všechny. 

INDRA DEVI ' SWAMI SIVANANDA RADHA ' LILIAS FOLAN ' GEETA IYENGAR

Ještě nedávno yoga byla esoterní praktikou, o které se ve Spojených státech či jiných západních zemích sotva zaslechlo. Mocný nástroj k osvícení. Pro muže....v Indii. Dnes, ve dvacátem prvním století je yoga globální záležitostí, hlavním názorovým proudem ve společnosti a rozhodně jak pro muže tak pro ženy. Jen málo lidí mělo s touto yogovou revolucí co dočinění jako čtyři ženy, o kterých se píše na těchto stránkách.

Pověřeny uctívanými učiteli v Indii k šíření umění yogy po světě, neochotně souhlasily. Pak se ale stala nečekaná věc. V určitém momentu každá tato žena rozvinula učení jí vlastní, a vytvořila tak praxi, kterou mohl dělat kdokoliv, bez ohledu na jeho omezení. A všechny čtyři učily nás všechny - muže, ženy, mladé i staré - co to znamená být plný života a opravdu doma ve svém těle. Skláníme se tímto článkem před nimi za to, že nám doširoka otevřely dveře k yoze a umožnily nám jimi projít.

INDRA DEVI

Když se Indra Devi přestěhovala z Číny do Californie v roce 1947, přátelé na ni naléhali, aby nazývala své učení jakkoliv jinak než yogou. Ostatně, bylo to nejméně deset let před tím, než Richard Hittleman představil yogu v televizi, a další dvě desetiletí než B.K.S. Iyengar napsal Light on Yoga.

Indra Devi ale byla neoblomná. Litevská rodačka se v neprozkoumaném teritoriu cítila jako ryba ve vodě. Prolomila staletí starý skleněný strop tím, že se stala první ženou a první zápaďankou, která studovala s Indickým Mistrem T.Krishnamacharyou, otevřela první Čínskou školu yogy, vrátila se do Indie, aby zde učila Indy, a teprve poté odcestovala do Ameriky.

Netrvalo dlouho a našla zde své příznivce a jistě ničemu neškodilo, že mezi jejími pvními fanoušky byli velké celebrity, tzv. "krásní a bohatí" tehdejší společnosti. Ve svém bestselleru z roku 1959 Yoga pro Američany píše: "Zdá se, že mnoho lidí má zájem o studium yogy jen proto, že lidé jako Gloria Swanson, Greta Garbo, Marilyn Monroe, Olivia de Havilland, Mala Powers, Robert Ryan a také světově známá Elizabeth Arden jsou oddanými praktikujícími". Indra Devi byla ideálním poslem yogy, částečně proto, že nebyla Indickým mužem. Narodila se jako Eugenie Peterson do rodiny ruské šlechtičny a švédského ředitele banky, a každým coulem byla sofistikovanou zápaďankou, která si užívala cestování po světě a stýkala se s novináři a s vyšší společností. Přesto nikdy nebyla upjatá a nepotrpěla si na obřadnosti. Její vřelost a vtip si získal oblibu u každého, kdo se s ní setkal. Přitahovala pozornost a přijímala studenty bez rozdílu jejich motivace, od těch, co chtěli shodit pár kil až po hledající sebepoznání.

Její vlastní zájem o východní duchovní nauku začal, když byla náctiletá a setkala se s dílem Bengálského básníka Rabindranatha Tagore a amerického okultisty, který psal pod pseudonimem Yogi Ramacharaka. V roce 1926 jako 27 letá herečka a tanečnice navštívila setkání Teosofické společnosti v Holandsku, kde ji uchvátil Jiddu Krishnamurti. Příštího roku odplula do Indie a následovala známého duchovního učitele od města k městu.

Indie se stala jejím domovem na 12 let, provdala se za československého diplomata, hrála v indickém filmu (její filmové jméno se pak stalo jejím oficiálním jménem) a potřásla si rukou s takovými osobnostmi jako byli Mahatma Gandhi, Jawaharlal Nehru, a také Rabindranath Tagore, jehož díla v ní poprvé zažehla její lásku k této zemi. Když ji Krishnamacharya v roce 1937 odmítl přijmout jako studentku, protože je žena , pomohlo jí, že měla přátele na vyšších místech, a jeho královský patron se za Indru postavil.

V době, kdy Devi následovala svého manžela diplomata do Shanghaje v roce 1939 již byl Krishnamacharya ke své studentce v sárí vřelejší, a trval na tom, že bude učit yogu. A tak učila - po zbytek svého neuvěřitelně dlouhého života. Devi zemřela krátce před svými 103. narozeninami v Buenos Aires, v Argentině, která byla jejím domovem od roku 1985.

Její styl výuky se jen málo podobal stylu BKS Iyengara nebo Pattabhi Joise, který také studoval s Krishnamacharyou ve třicátých letech. Je to snad tím, že k ní Krishnamacharya byl jemnější a nebo protože si Devi všimla, že tvrdá disciplína a bezvýhradná poslušnost by na většinu zápaďanů nefungovala. Určitě vnímala rozdíly v životním stylu na západě a v Indii. "Vzala jsem v úvahu nejen tempo, jakému je uzpůsoben život ve Spojených státech, ale také fakt, že většina z vás jste neměli šanci udržovat své svaly pružné a klouby ohebné," píše Devi v knize Yoga pro američany.

Devi vnesla do yogy ženskou perpektivu do toho, co bývalo mužským světem. Přinesla také své zkušenosti tanečnice, a hluboký respekt k nesektářskému učení Krishnamurtiho. V pozdějším období svého života i oddanost Satya Sai Babovi, svatému muži, který učil, "Hleďte očima lásky, poslouchejte ušima lásky a pracujte rukama lásky." Její Sai yoga nebyla vinyasa flow, kterou se naučila od Krishnamacharyi. Sice stále používala dech k proplouvání do pozic a mezi nimi, ale její charakteristickou značkou byla větší jemnost a více oddanosti.

Zatímco žáci Iyengara a Joise oslovovali učitele Guruji, žáci Devi ji nazývali Mataji jako láskyplný a uctivý výraz pro matku. A jako ta nejlepší matka je učila nepodmíněnou lásku. David Lifar, ředitel Nadace Indra Devi v Buenos Aires říká: "Učila nás nejen asanu, cílem Mataji a ta nejdůležitější věc při výuce, bylo dávat lásku všem."

SWAMI SIVANANDA RADHA

Sylvia Hellman byla v Indii pouhé dva měsíce, když jí její Guru dal nečekaný požadavek. "Založíš v Kanadě ašram nebo školu božské nauky yogy a Vedanty".

Byl to veliký úkol. Psal se rok 1955 a v Severní Americe prakticky nikdo neslyšel slovo yoga. Krom toho, Sylvia nejela do Indie proto, aby se stala duchovní průkopnicí. Jela tam jen proto, aby se setkala se Swamim Sivanandou Saraswatim, a doufala, že najde smysl života, jelikož měla dobrý důvod o něm pochybovat. Narodila se v roce 1911 v Berlíně, zažila obě světové války a ztratila dva manžele. První byl zabit gestapem za to, že pomáhal židovským přátelům opustit Německo a druhého zasáhla mrtvice.

Když ji Guru požádal, aby založila ašram, Sylvia se snažila bývalého lékaře přesvědčit argumenty. Poukázala na to, že neznala ani Sanskrit ani Vedantu. Nestudovala ani Bhagavad Gitu. ´Bylo by to jako když slepý vede slepé´, trvala na svém. O tři měsíce později před ní Swami Sivananda postavil další oříšek. "Až se vrátíš na západ, už nikdy nepracuj pro peníze", řekl jí. "Bůh se o tebe postará". Hellman si tím nebyla tak jistá. Svůj šesti měsíční pobyt v Indii si zaznamenávala v díle Radha: Diary of a Woman´s Search (pozn. Radha: Deník hledání ženy). Zde píše "America a Kanada jsou velmi zaměřené na peníze, nikdo neporozumí, začnu-li žít z milodarů". Ale Swami Sivananda se nedal. "Nemůžeš říkat lidem, aby žili z víry v Boha, pokud to sama neděláš". Její deník končil otázkou plnou paniky. "Můžu vůbec někdy doufat, že se z tohodle všeho dostanu pryč?"

Ale nemusela. Místo toho, aby se stáhla a nesplnila náročné úkoly svého učitele, se do nich vrhla po hlavě. Během pár týdnů po návratu do Montrealu nově pověřená sannyasinka už vedla lekce yogy, přednášela o jogové filosofii a sdílela své zkušenosti z Indie v televizi. Příští rok se přestěhovala do Vancouveru, a otevřela první městský obchod s knihami s tématikou nadpřirozených jevů a mystiky a založila první Kanadský ašram. V roce 1963 se ašram přestěhoval do své současné lokality na pobřeží Kootenay Lake v jihovýchodní britské kolumbii a byl nazvaný Yasodhara, podle jména Buddhovy ženy a Krishnovy matky.

Poté, co Sylvia složila sliby, kdy se člověk zříká světských záležitostí, se stala známou jako Swami Sivananda Radha, napsala více než deset knih, založila nakladatelství Timeless Books, a spustila čtvrtletní časopis, který se stal mezinárodním joga magazínem a otevřel řetězec městských joga center.

V prvních letech většina žáků Swami Radhy byli muži. "Říkali jsme si sněhurka a sedm trpaslíků", řekla v Yoga Journalu v roce 1981. Během krátké chvíle si k nám do ašramu Yashodara našlo cestu i více žen, kam je přitáhly kurzy jako "Ženy a duchovní život" a také silný charakter Swami Radhy. Dnes ženy v počtu převyšují muže. Dva roky před její smrtí v roce 1995, Swami Radha jmenovala jednu ženu Swami Radhanandu jako její duchovní následovnici a ustanovila, že by právě žena měla vždy zůstat za duchovním vedením ašramu Yasodhara. "Byly zde i jiné velmi silné ženy, ale ne vždy předávaly své linie ženám," říká Swami Lalitananda, která žila a studovala se Swami Radhou více než 20 let. "Skutečně si přála, aby si ženy uvědomily svůj potenciál duchovního vedení."

Ač byla Swami Radha inspirována svým učitelem a měla znalosti z intenzivního výcviku v jeho ašramu, ušila svou nauku na západního člověka. Swami Lalitananda říká, "Porozuměla tomu, jak funguje západní mysl. My se ptáme, prostě jen tak něco neakceptujeme. V naší kultuře se neučíme, abychom se klaněli k nohám svého učitele, ona byla praktičtější. Spíše než aby se zaměřovala na abstraktní filosofii, vedla lidi k lepšímu porozumění sebe sama, a ke schopnosti ocenit své vlastní osobní síly. V časopise Hinduism Today v roce 1988 řekla "Hlavní věc, o kterou se snažím je, aby mí studenti přivedli do svých životů kvalitu, pokud tato kvalita není v jejich životě, nejsou pro mě lidé spirituální, i když meditují šest hodin denně."

Kurzy a retreaty v ašramu Yasodhara jsou spojením praxí ze starodávných yogových textů, např. Hari Om mantra, s praxí z moderních učebnic psychologie, jako např. psaní deníků a rozboru snů. Také jsou zde praxe, které jinde nenajdeme, jako např. Invokace Božského Světla, stojící meditace, kterou se Swami Radha naučila během své vize v Indii.

Swami Lalitananda dodává: "Mnoho žen sem přišlo a pomáhalo. Zůstaly a naučily se tolik o sobě a o své síle. Ašram stále funguje na stejných ideálech, jak si Radha přála. Je to jakoby tu stále byla."

Skrytý jazyk Hatha yogy

Krátce předtím, než Radha opustila Indii jí její guru zadal další úkol, a byla to pecka. Swami Lalitananda vzpomíná, "Řekl, ´nyní chci abys objevila duchovní a mystické úrovně asan a pak mi dala vědět výsledek.´ Swami Radha odpověděla ´ale guru, vůbec nevím o čem mluvíte. Potřebuji nějaký příklad.´A dal jí příklad stoje na hlavě, řekl ´Když jdeš do stoje na hlavě je to jako když se ti celý svět otočí vzhůru nohama, a tak co by se stalo, kdyby byl tvůj svět vzhůru nohama? Uvidíš svět úplně jiným způsobem. Z tohoto pohledu už nemůžeš nikam jít. Nemůžeš odejít. V této pozici je to tedy jako když vytváříš závazek. A tvá chodidla, která jsou obvykle uzemněná na zemi, jsou nyní uzemněná na nebi.´ A Swami Radha to uchopila, a vytvořila jemný a meditativní přístup praxe nazývaný Skrytý jazyk Hatha Yogy. Vyzvala např. studenty aby si vybrali asanu a zeptala se jich, co jim její název připomíná. Jak se cítí, když jdou do pozice, co tato pozice odhaluje o jejich životě? Například twist, rotace, se může stát symbolem pro zatáčku nebo obrat v jejich životě, nebo to jakým způsobem mysl věci přetáčí. Studenti sepisovali své postřehy a poznatky mezi asanami a na konci lekce je všichni sdíleli. Do popředí zde vystoupí osobní zkušenosti lidí, a nečemu o sobě porozumí jiným způsobem," říká Swami Lalitanand o praxi, kterou dodnes používá. "Je to jako odemykat tajemství svého života, které tělo drží a nese si s sebou."

LILIAS FOLAN

Během cesty do Indie v sedmdesátých letech hovořila Lilias Folan, tehdejší lektorka yogy vyučující v Cincinnati, s mnichem vyznávajícím řád boha Rámy. Řekl jí, "Víte, v Indii jsme již yogu dovedli co nejdál jsme mohli, nyní je na vás ve Spojených státech, abyste jí vzali a běhali s ní jako při fotbale." Tato poznámka jí velmi udivila, ale o pár desetiletí později se zdálo, že měl pravdu. Učitelé jogy ze západu a zvláště ve Spojených státech dali razítko na starodávnou indickou disciplínu, a vyzvedli ji z okraje na mainstreamovou aktivitu, a zažehli tak jiskru miliardového průmyslu. Málo lidí tolik zpopularizovalo praxi jako Lilias, jejíž televizní serie stanice PBS v sedmdesátých letech nazvané Lilias, Joga a Ty přenesla jogu do obýváků po celé zemi. Pár stanic dodnes pokračuje v jejích navazujících dílech Lilias! Joga je lepší s věkem, natočená v osmdesátých a ranných devadesátých letech.

Ačkoliv Lilias učila v televizi miliony lidí, působila tak, jakoby učila jediného člověka. "Lilias měla tu schopnost a talent mluvit do kamery pouze jako jediná osoba zde, a tak člověk který se díval skutečně cítil, že Lilias mluvila právě k němu a jen k němu," říká Jack Dominic, manažer stanice CET v Cincinnati, které produkovalo obě série. "Lidé cítili, že ji znali jako člověka, jako přítelkyni, jako důvěrnici a poradkyni." Přirovnává jí k takovým celebritám jako byl moderátor dětské tv stanice Fred Rogers nebo legendární moderátor zpráv Walter Cronkite. V roce 1974 ji magazín Time v článku o vzrůstajícím zájmu o yogu (autor článku v něm žasne nad 27 yogovými studii na Manhattnu v telefonním seznamu) přirovnal ke zbožňované autorce kuchařky a televizní hvězdě Julii Child, a toto srovnání jí již zůstalo.

I dnes, v 76 letech stále dostává dopisy od fanoušků. Šedesátidvouletý muž z Michiganu jí v červenci napsal: "Byla jste důležitou součástí celého mého dospělého života, vaše instrukce vždy byly a jsou ty nejjednodušší na pochopení a lekce pro mě nejcennější." Zatímco jiní z prvních lektorů yogy měli přístup "stejný metr na všechny", pro Lilias bylo pohodlí a bezpečí jejích studentů prvořadé. A protože byla v neobvyklé pozici, jelikož učila lidi, které neviděla a nebyla schopna posoudit jejich zkušenost, nebo nabídnout opravy - proto její instrukce musely být jasné, detailní a přizpůsobené každému tělu: mužskému i ženskému, 18letému i 80letému, ztuhlému či ohebnému, silnému nebo i zasaženému bolestí. "Udělala jsem minimálně 500 televizních lekcí yogy a nemyslím, že bych kdy dostala dopis, kde by někdo psal, že se zranil. V začátcích ne každý dopis byl příjemný. Vzpomínám, že jsem dostávala dopisy podepsané církvemi, které tvrdili, že yoga je práce ďábla a nepatří do veřejné televize. Bylo tam mnoho neporozumění co je a co není yoga, ale byla jsem odhodlaná yogu udělat normální, použitelnou, jak pro mladou maminku, která nemůže spát, tak pro atleta kvůli flexibilitě, tak aby to bylo amerikanizované, ale zachovalo si to svého ducha."

Lilias byla také mladou matkou, když se dala na yogu v polovině šedesátých let. A nedostatek spánku nebyl její největší problém. Mívala bolesti zad a lehce se unavila. Vykouřila i půl krabičky cigaret za den. Měla skvělého manžela, dva syny, dům s bílým plaňkovým plotem a dokonce loď, ale nemohla utéci z toho, čemu říká "mrak skleslosti". Šla k doktorovi a doufala, že to vyřeší pilulkami, ale místo toho jí předepsal cvičení a jeho závěr byl: "Trpíte nudou".

Netrvalo dlouho a Lilias chodila na lekce yogy do YWCA blízko jejího domova v Connecticutu a začala cestovat do ašramů v New Yorku, kde potkala taková jména jako byl Swami Satchidananda, zakladatel Integrální yogy, Swami Vishnudevananda, zakladatel Mezinárodních center Sivananda Yoga Vedanta, a Swami Chidananda z Divine Life Society. "V té době přicházela Indie do New Yorku, Bylo tam plno úžasných bytostí, swámíů, a já jen seděla a poslouchala jejich přednášky. "Drželo to ty nudy a deprese stranou". Když se s manželem měli přestěhovat do Cincinnati kvůli jeho práci, Lilias se vůbec nechtělo. "Pravdou ale je, když jsme se přestěhovali, začali se v mém životě dít skutečně zajímavé věci." Především to, že byla objevena manželkou producenta televizní stanice CET, když učila yogu ve školní jídelně. A zbytek, jak se říká, je historie.

Lilias stále učí yogu, ačkoliv si už dává pozor, aby se nepřetahovala. Soustředí se na svého muže, které mu je 53 let, a své dva dospělé syny a jejich 7 vnoučat. Na začátku roku jí diagnostikovali rané stadium rakoviny prsu, a musela odložit svou asanovou praxi v době, kdy se zotavovala z operace a chemoterapie. Byla to připomínka toho, že ačkoliv se yoga hodně změnila od toho jak se vyučují pozice až k oblečení studentů, stále v podstatě zůstává stejná. "Není to o psovi hlavou dolů, to je ta vnější skořápka vás a mě, ale je to o odpovězení si na otázku: Kdo jsem já? Kdo jsem skutečně?

The Other Iyengar: GEETA IYENGAR

Když začala Geeta Iyengar (známá jako Geetaji) učit začátkem šedesátých let, velmi málo Indů si tehdy myslelo, že by žena měla yogu praktikovat, natož ji vyučovat ostatní. Strávila mnoho času odpovídáním na otázky jako ´Když bude žena dlouho stát na hlavě, bude moci být těhotná?´

Geetě bylo tehdy jen deset let, ale její slova měla velkou váhu. Ostatně je také nejstarší dcerou B.K.S.Iyengara, kterému je 95 let, a který učil Indické monarchy, politiky, a celebrity a také mezinárodní osobnosti jako byl houslový virtuoz Yehudi Menuhin nebo filosof Jiddu Krishnamurti.

Jméno Geeta Iyengar není jméno ženy v domácnosti, a ona by za nic neměnila. Od roku 1973, kdy zemřela její matka, podporovala svého otce. Vařila, korigovala knihy, a vedla Ramamani Iyengar Memorial yoga Institue v Puně v Indii, hlavní centrum Iyengar yogy. Vyhýbá se veškeré chvále a uznání a vše směruje ke svému otci-pomlčka-učiteli. Nicméně dlouhou dobu je po právu nazývaná mistrem yogy. V době, kdy počty žen převyšují muže ve většině yogových lekcích je nepochybně nejpřednější autoritou yogy pro ženy.

Výcvik Geety započal doslova při narození. V jednom interview z roku 1995 řekla "yoga byla vždy blízko, pamatuji si dobře jak jsem zkoušela napodobovat Gurujiho zatímco praktikoval. On mě pak ohýbal a otáčel hlavou dolů zatímco stál na hlavě." Její dětství ale mělo do idilky daleko. Stejně jako její otec byla nemocné dítě, a trpěla snad vším od chřipek a bolestí břicha až po tyfus a záškrt. V deseti letech dostala zánět ledvin, což mohlo skončit i smrtí. Po čtyřdenním horečnatém bezvědomí její otec dal seznam medikamentů stranou a přísně řekl, ´Od zítra už žádná medicíme, buď budeš praktikovat yogu nebo se připrav, že umřeš´, vpomíná Geeta ve své světoznámé knize Yoga: Gem for women. Když jí bylo 15, učila yogu své spolužáky. O dva roky později požádali někteří studenti jejího otce, jestli by je nemohla učit yogu zatímco bude pryč v Anglii, a mistr souhlasil. Nikdy se neohlížela zpět, a věnovala polovinu století podpoře a rozvoji jeho práce - nejprve jako učeň a poté jako jeho nástupce, a později jako ředitelka institutu společně se svým bratrem Prashantem.

Tři členové Iyengar rodiny jsou pověstní svou prudkostí. Nadávají a křičí. "Je to rys, který je velmi nepochopen", říká Patricia Walden, senior učitelka Iyengar yogy, která s nimi studuje od poloviny sedmdesátých let. "Některé lidi to zmate. Nechápou, že na vás mohou křičet a ječet, a že to dělají protože jim opravdu záleží na tom, abyste pochopili tu látku, nebo jim záleží na tom, že pokud máte zranění, tak Vám chtějí pomoci se z toho dostat."

"Jsou také známí jakýmsi "všudypřítomným pohledem", a schopností vyhmátnout mezi stovkami praktikujících studentů ty, kteří bojují s něčím v asaně, a zachytit moment kdy vaše pozornost odpluje, a jaksi vás "nachytat na švestkách" říká Patricie. "Studovat s nimi je jakobyste byli nazí, nemůžete se schovat."

Geetaji se odlišila tím, že se zaměřila na specifické potřeby žen. Kniha Yoga: Gem for Women, která byla poprvé vydaná v roce 1983 je jakýmsi encyklopedickým odkazem na asanu a pranayamu v různých fázích života ženy. Její nejnovější kniha Iyengar yoga v Mateřství: Zdravá Praxe pro Nastávající a Čerstvé Matky, které je spolu-autorkou, se dotýká všeho od témat plodnosti až po poporodní slabost. Její učení jak by ženy měli upravit svou praxi skrze menstruační cyklus inspirovalo minimálně další dvě knihy.

Ačkoliv se nikdy nevdala, nikdy o to neměla zájem jak sama říká, je naladěna na ženské těžkosti ve vyvážení rodiného života a jejich dalších povinností. Matriarcha rodiny Iyengarů připustila, že zanedbávala svou yogovou praxi. "Požadavky, které jsou na mě kladeny, mi nedovolují, aby má praxe byla pravidelná, jednou řekla. "Pro muže je to jiné, mohou na sebe být se svým programem přísní, protože je zde někdo, kdo je podporuje."

Její největší dar ženám je to, jak jde příkladem. Patricia říká "Protože je opravdu silná žena, velmi mocná, mnoha lidem sílu dodala. Postaví se komukoliv. Řekne cokoliv cítí, že chce říct. Stojí si za svou pravdou, a nechceme snad všichni mít takové vzory?"

NIKDY NENÍ POZDĚ

"Yoga je darem pro pozdní věk". Když člověk začne praktikovat yogu ve stáří, nezíská jen zdraví a štěstí, ale i jasnost mysli, jelikož yoga dává člověku jasný pohled na život, a člověk se může těšit na šťastnější budoucnost než aby se ohlížel do minulosti, která už je temnotou. Samota a nervozita, které vytváří smutek a žal jsou yogou zničeny tím jak začíná nový život. A proto není nikdy pozdě začít. Yoga, začne li člověk cvičit ve stáří, je znovuzrození, které učí člověka čelit smrti šťastně, s mírem a odvahou. Proto není nikdo, kdo by nemohl cvičit yogu, a neexistuje žádná výmluva proč ji necvičit. Jedině praktikováním yogy můžeme porozumět tomu, jak je užitečná.


Z angl.originálu In loving Gratitude

Autorka Anna Dubrovsky, Pittsburgh

Překlad Jana Chadimová, 2/2014